WTF: Řekni A DOST dřív, než se z toho posereš!

Tak pojďme počítat. Kolikrát sis za minulý rok řekla WTF. Kolikrát sis řekla, že si z tebe snad někdo dělá prdel. Vnitřní agrese stoupala jako na horské dráze. Kombinace tolika krizových faktorů, plus ty, které si dokážeme nadělit samy, byla a stále zůstává vražedná.

Já osobně jsem se v tom topila dost slušně. Od vyhoření přes pocity, že si nedokážu představit dál žít v Česku, nebo že už asi nikdy nedokážu navrhnout další legíny, až po pár špatných osobních rozhodnutí. Perfektní kotejl. Namíchat, protřepat, vypít a pak už se děj vůle boží. Padala jsem do černé díry, i když to není moje oblíbená barva. A ani to, že jsem na sobě měla každý den spoustu barev, nepomáhalo.

Bylo potřeba vytvořit jinou strategii. Tvořila ji kombinace terapie, zvolnění a jedné magické frázičky: A DOST.

A DOST – tak se k sobě chovat nebudu.

A DOST – tak se ke mně chovat nebudeš ani ty.

A DOST – tohle se mi nelíbí.

A DOST – prostě stačilo.

Byla jsem expert expertovič na opakování téhle frázičky, až když jsem se topila v bazénku pana Hovínka. Možná jsi na tom teď stejně, a já to chápu. Ale protože každá máme nějaké dno, tak na něj jednou padneme. A pak už hurá a můžeme začít Get over your shit cestu.

Každý den pracuji na tom, abych už příště byla schopná vyslovit A DOST právě v momentě, kdy cítím, že mi něco nebo někdo nedělá dobře. Dodnes jsem sbírala zkušenosti, jak se koupat v srajdách, a teď je na čase tyhle skvělý zkušenosti vzít a díky nim pro moji duši a tělo nevhodný situace lépe vyhodnocovat a řešit je dřív a dřív a dřív. Ano, všechny víme, že přepisovat starý programy, je fakin těžký, ale má to cenu.

Uplynulý rok a jeho nadílka sebepoznání mi pomohl vytvořit postavičku Baronku von Mici. Kdo mě zná, ví, že kočky nedávám. Jsem psí člověk. Ale na těch micinách prostě něco je. Když je pozoruju, závidím jim, jak jsou samy ze sebe „podělané“.

Pro miciny/baronky je jejich pohodlí nejdůležitější, ale ne proto, že jsou líné. Protože ví, co chtějí. Jsou prostě samy sebou, že by je za to člověk závistí snad i nakopl. Nevím, jestli jejich chování potřebuje odvahu. Nevím, jestli vědí, co je odvaha. Nevím, jestli se svoje chování musí učit, tak jako my lidi. Nebo se tak prostě narodily. Jedno je ale jasné. Jsou to Baronky. Baronky, které hlásají Be YOU (buď sama sebou), protože všichni ostatní jsou obsazení.

Já se po 40 učím, jak sobě a světu říkat A DOST. Učím se věci dělat víc, jak je cítím a chci já sama. Učím se se znát tak, aby to, co chci, bylo jasné mně a pak i ostatním. Učím se být Baronkou.

Petruccya

Baronka von Mici a její hláška BE YOU ať je nám nakopávačem a hybnou silou být samy se sebou spokojené. Bude nás provázet tímto půlrokem, kterého se tak nějak už všichni bojíme, nevíme, co přijde, jaká situace nastane ve společnosti. Ale pojďme začít tím, že víme, co pro sebe chceme my samy. Pak se nám bude lépe dýchat, lépe komunikovat, lépe si budeme vybírat partnery, kámindy, svoje okolí. Protože to, jak to chceš ty sama, za tebe nikdo nevymyslí.