Seznamte se: Melounový kluk
Už jsme vám to říkaly? Máme v týmu novou uměleckou duši! Máme novýho kluka. Dokonce melou-nového! Je to nová posila kreativního týmu Pura Vidy. Ale... pěkně od začátku!
Asi tomu tak vesmír chtěl, protože se nám zakutálel pod křídlo a narazil na Petruccyu potřetí v průběhu několika let. A dvakrát tak nějak hned po sobě, v době pro ni – řekněme – přelomové. Jak víte, nějaká ta karma se nám tady mele a na různý náznaky docela dáme.
Petruccya se musela zbláznit!
Takhle. Ne že bychom byly top manažerky, co chodí v haute couture (šmarja, dyť jsem si musela vygůglit, jak se to píše) a drahé rtěnky nosí ve značkových kabelkách. Takže od spolupracujících umělců čekáme kde co, ale TOHLE… To jako vážně?
Petruccya nám představuje novou kreativní posilu a my jen čučíme – napůl zarostlý Robinson, napůl excentrický kluk s živýma očima, s korálkama kolem krku a v květovaných kraťasech. S čupřinou v culíčku. Ona se zbláznila, mihne se nám hlavou. Co ten tady bude dělat? Kreslit duhy a pampelišky? Pak nám představí jeho dílo. Je barevné. Je hranaté, kulaté, divoké, bláznivé, místy přisprostlé, místy odvážné. No, tohle jsme tu fakt ještě neměly. A tak tomu/jemu začínáme pomalu přicházet na chuť.
Ať si lidi civí!
Co bychom vám k němu řekly. Kreslič, kutil, grafik, trochu svéráz, prostě jak to tady máme rády. Je to barevná, ztřeštěná, talentovaná duše, jejímž designům nemusí každý přijít na chuť. NEJSOU totiž pro NUDAŘE. Ale pokud máte pro strach uděláno, barvy a blázniviny vám nejsou cizí a nevadí vám, ba občas s úsměvem oceníte, když na vás lidi civí, tak tu pro vás něco máme!
Sám o sobě říká:
„Když jsme na gymplu měli v geometrii rýsovat kružnice či přímky, měli jsme k tomu využívat naostřenou tužku č. 3. Já jsem, k veliké radosti učitele, používal nejčastěji nějakej pahýl, který měl k naostření velmi daleko. Moje přesné a tenké geometrické objekty nebyly ani přesné, ani tenké. Byly to pořádně špekaté, tlusté a neforemné objekty. A to mi zůstalo až doteď. Neužívám si kreslení čar rovně, přesně, podle pravítka. Rád tvořím věci hrbatě, nevzhlednou ruční linkou. Taky mě baví kreslit nechutné obličeje, přisprostlá gesta či osočující hesla. Nikdy ale nezapomenu danou nechutnost ozdobit aspoň vzhledným motýlkem či třešničkou.“
„Leckdo se uchechtne či podiví nad tím, že nosím kytičkovaný kraťasy, různobarevný kšiltovky a na batohu připnutýho plyšáka. Ať se klidně chechtá, aspoň je sranda! Já se tak cítím parádně a v konečným důsledku jde jen o nějaký uniformy, který si na sebe věšíme, ale pod nima jsme stejně všichni stejní.“
„Rád se obklopuju cetkama a serepatičkama nejrůznějších příběhů a tvarů. Třeba na záchodě mám jako držák na toaleťák kraví lebku. Na každý roh se vleze až jedna rulička toaleťáku. Je to vysoce nepraktické, nechutné, pro někoho děsivé, obskurní, ujeté, ale všechny tyhle důvody se mi tak líbí, že to je skvostné a užívám si to.“
„Bydlím ve starém opuštěném domku, který dřív sloužil jako ubytovna pro dělníky, kteří stavěli nedaleký železniční most. Most je vysoký asi 40 metrů. Z jedné strany domku mě obklopuje tento most, z druhé strany překrásné hektary lesů. Pokud bych chtěl jít na houby nebo skočit z mostu, obě varianty mám ihned k dispozici. Je to inspirativní místo!“
„Baví mě poznávat nový lidi, jejich zájmy, postoje, cesty, sny. Rád se nějak hejbu. Rád čmárám a črtám. Rád jsem sám, ale i s lidma. Někdy chtěl bych býti mrakem, nemusel bych jezdit vlakem.“
Pořád málo? Mrkněte k Melounovýmu klukovi na web.
Autorka: Jane, vládkyně e-shopu