Příběh Pura Vidy: Někdy musíš zpomalit, abys mohl*a zrychlit

Pura Vida pro nás není jen značka, je to příběh plný barev, výzev a radosti. Založily ji dvě Petry s vizí, která se postupně formovala mezi parkovišti, obýváky a prvními objednávkami. Prošla vzestupy i pády, rostla a měnila se, ale jedno zůstalo – komunita, která ji drží při životě. Teď přichází čas na krok zpět, aby se mohla znovu nadechnout. Méně stresu, více radosti a návrat k tomu, co dává smysl. Děkujeme, že jste toho součástí! 💛

Kdo je teď Pura Vida?

Skoro samý Petry. 🙂 Pura Vidu jsme založily dvě Petry: Petruccya a Zen. Po prvním roce k nám přibyla Léňa, která si ještě pamatuje náš první e-shop a sklad s 5 položkama. A dnes ji znáte hlavně ze zákaznické linky. Od prvních legín je s námi Peťule, která byla ambasadorkou a teď pomáhá s obsahem na sítě a testováním produktů. 

Od začátku jsme měly velké štěstí a kolem sebe spoustu spřízněných duší a podporovatelek, za co jsme neskonale rády. Jako… Podpora se hodí vždycky, ale obzvlášť na začátku oceníte, když vám někdo fandí, drží pěsti, nastaví rameno a podá kapesník, když je toho moc, nebo promine nedokonalý šev. 🙈

Kde Pura Vida už byla a kde je dnes? 

Pura Vida vznikla náhodou u sklenky prosecca. Ne, to není výmysl. Zažila špendlení v autě na parkovišti a balení zásilek v našich obývácích. Potom měla první pidi kanclík.

Pamatuju si, jak jsem udělala první objednávku, když Zen odjela na měsíční dovolenou.

„Peti, tak jsem toho objednala 100 kusů, to dáme!“

„What??? Tak ahoj, měla jsem tě ráda...“

Prostě nevěřila, že takové množství se může prodat.

Pak první obchod. První běžecký tým, první vlastní výroba. Pura Vida měla jednoho zaměstnance a pak taky dvanáct. Zažila velký covidový vzestup. Prošla si snad všemi ups and downs, které si podnikatelé samouci (ne)dokáží představit. Byla naše chtěné dítě, pak taky nechtěné a na chvíli jsme ji dokonce poslaly do světa na zkušenou, protože jsme se nemohly dohodnout, jaký bude její další osud.

Chtěly jsme ji rozšířit do celého světa, ale taky zavřít, což nám naštěstí naše srdce nikdy nedovolilo. Milujeme ji, nadáváme na ni, ale nemůžeme popřít, že její vibe a barvy nás vždycky přivedou zpátky k ní a k vizi, kterou jsme do ní od začátku daly. Někdy bych řekla, že je to naše životní lekce. Ale především zvládla v šedo-neutrálním Česku vytvořit velkou barevnou komunitu, pro kterou jsme obě dvě (já a Zen) ochotny udělat vždy o krok navíc.

Někdy jsme měly víc motivace a málo sil. Často jsme šly přes svoje hranice. Já jsem chtěla, aby Pura Vida rostla, ale neuměla vše poskládat tak, abych ji to umožnila. Začala jsem tlačit jak na sebe, tak na tým. Výsledkem bylo moje vyhoření, frustrace a nechuť pokračovat dál. Což je věc, na které chci dlouhodobě pracovat: moje ambice většinou zabijí radost z toho co dělám. Naštěstí v Pura Vidě nejsem sama a měla jsem vždy to štěstí, že mě někdo podržel. 

Nicméně Pura Vidu jsem si vypůjčila z mého druhého domova – Kostariky, kde mi bylo vždy kladeno na srdce, že radost má být na prvním místě. Bez toho Pura Vida není. 

Co je ten krok zpět?

Letos nastal čas se k té radosti vrátit a společně jsme se dohodly na tom, že pokud nedokážeme mít z firmy radost, nemá cenu to dělat. A udělaly jsme poměrně velké změny.

Bylo to lehký? Ne.

Stojí to za to? Rozhodně.

Přenechaly jsme výrobu těm, kteří tomu rozumí víc. Zmenšily jsme Pura Vidu na minimum, protože ani jedna nechceme dál vést velký tým. Zmenšujeme portfolio tak, aby bylo pořád uvyrábitelné v Brně nebo v Česku. Vracíme se zpět k tomu, že Pura Vida bude jen pro holky.

Začaly jsme se zase víc hýbat a testovat si produkty na sobě. Obklopujeme se lidmi, kteří Pura Vidou žijí a nemusíme je to učit. Já se vracím zpátky do role, že Pura Vida jsem já, protože cítím, že postavit se do přední řady mi patří a dělá mi to radost.

Zen se vrací k hledání spoluprací a našich partnerů. A odchází od toho, že musí hlídat a dohlížet na výrobu, lidi, na chod „fabriky“. Prý bude dokonce víc vidět i na sítích, což už v Pura Vida raketách ukazuje. 🙂 

Jedna moje kamarádka říká: Někdy je čas udělat krok dozadu, aby ses mohla rozběhnout. Tak cítím já teď Pura Vidu. Připadám si jako sprinter na startu než zasedne do svých startovacích boxů. Ten krok zpět, který dělá, aby se rozcvičil, mentálně připravil na závod a na svůj nejlepší výkon. 

Cítím, že mít práci, kterou miluju, nemusí znamenat s ní být 24/7. Že občas potřebujeme čas pro sebe, abychom se na sebe mohli těšit. 

Poděkování všem. 

Dost často je Pura Vida označována za love brand. My jsme ji jako love brand nebudovaly, ale za to všechno vděčíme vám. Naše milovaná komunito. Daly jsme do firmy maximální množství lásky a díky vám se nám vrací zpátky. Kdybychom to chtěly naplánovat, věřím, že se nám to nepodaří. Nevím, jestli se dá úspěšně podnikat, když podnikáte intuicí a srdcem a rozhodně to nechci nikomu doporučovat. Nám to bylo umožněno a za každou vaši láskyplnou zpětnou vazbu se dokážeme dojmout k slzám. 

Z celého srdce děkuji.
Petruccya

P.S Chcete se nás zeptat? 

Jsme tady pro vás. Můžete se ptát na otázky, které souvisí s Pura Vidou, nebo s podnikáním, nebo naším tréninkem. Máme ve zvyku se necenzurovat, takže pravděpodobnost, že dostanete autentické odpovědi je veliká.

Napište nám koment na FB nebo IG.

Dáme to dokupy a ozveme se.

Jo a kdybyste chtěli něco víc, podpultovku nebo se pochlubit, jak záříte v Pura Vidě, pojďte za námi na FB do gangu. 🫶🏻