Peťule: Jak jsem se stala Pura Vida bohyní!

Bývala manažerkou. Ženou žijící ve světě mužů naplno přebírající jejich role i energii. Díky tomu rozjela nejednu firmu, pomohla několika startupům a jak už to tak bývá, po několika letech si uvědomila, že tohle není ta správná cesta. Ocitla se na rozcestí, kdy měla polovinu života za sebou a rozhodla se, že ta druhá bude stát sakra za to! Odešla z práce, skočila na volnou nohu, část roku žije na Tenerife a snaží se užít si každý den, jako by byl ten poslední. -  je jen a pouze bohyní. Její virtuální svatyni najdete na Instagramu pod nickem @petulee77.

S konceptem bohyně jsi do Pura Vidy přišla ty. A my ti za to děkujeme. Co pro tebe znamená být každý den bohyní? (Víme, že ti tak říká tvůj manžel). 

U mě osobně vedla k bohyni poměrně dlouhá cesta. A k prvnímu záblesku bohyně jsem se dostala až po 40. Do té doby jsem jela převážně v mužské energii. Byla jsem na manažerských pozicích. Žila jsem sama se synem a chlapům (nejen) v byznyse jsem dokazovala, že jsem přeci silná holka, co vše zvládne, z ničeho se nehroutí, nikdy si neřekne o pomoc, protože není žádná princezna. 

Jela jsem na autopilota a ženskost pro mě bylo cizí slovo, šaty jsem prakticky ve skříni neměla. A pak jsem potkala Božana (svého muže). Na druhém konci zeměkoule, a ještě ke všemu na Štědrý den (ano, zázraky se očividně dějí). To on stojí za bohyní a pomohl mi uvědomit si samu sebe. To on mě učí milovat své tělo, jaké je i s tím, jak se s věkem mění. On mi pomáhá najít vnitřní sílu a klid. Učí mě přijímat lásku, pomoc, lichotky. Respektuje a podporuje mě se vším, co ke mně patří.

Co si budem, ne každý den se cítíme jako bohyně. Prozradíš nějaké triky pro dny, kdy to fakt drhne?

Připomínat si to nemusím, to dělá právě můj muž :-). Pokud vám každý den někdo říká a ukazuje, že jste božská a je jedno, jestli vám na hlavě zrovna vybuchl chaos a máte na sobě tepláky, tak vás to prostě ovlivní. Proto jsem přišla za holkama z Pura Vidy, ať to natisknou všude kde se dá :-). Pak jsou samozřejmě dny s PMS, kdy si na férovku dost často musím připomínat „nebuď kráva“ :-D (to holky taky tisknou kde se dá :-)). Na tyto dny ale už ve své převážně mužské domácnosti (s Božanem máme dohromady totiž 3 syny :-D) upozorňuji, aby mé okolí vědělo, že se v jejich blízkosti nachází nášlapná mina a měli by se mít na pozoru :-).

Božské momenty tvého života?

Když jsem se stala rodičem a tak i průvodcem na celý život. A vše, co pak s dětmi následuje (první krůčky, první „mám tě lád“…).

Pak sem taky patří výstup na svatou horu Adams Peak se svým tehdy 8 letým synem. Na tu se vychází ve 2 hodiny ráno, abyste zdolali 5500 schodů do východu slunce. Nezapomenutelný zážitek. Výstup samotný, východ slunce na tomto místě, síla mého syna i bolavý sestup dolů. Byl to pro nás neuvěřitelný bonding.

Napadá mě ještě svatba. Vdaná jsem nikdy nebyla a svatbu jsem ani neměla na svém „musím stihnout než umřu“ seznamu :-D Žádost o ruku proběhla spontánně, bez prstýnku, kdy jsem se Pájovi vysmála, že si jen ze mě opět dělá legraci, jak je jeho zvykem. Brali jsme se uprostřed pandemie, kdy ještě ve středu ráno nebylo jasné, jestli se v pátek můžeme vzít. Nikdo (kromě tatínka mého syna a svědků nevěděl, že jde na svatbu. Šli jsme se prostě projít prázdnou Prahou…). Svatební kytku jsem si objednávala po telefonu. Brali jsme se v džínách a Converskách (s designem mé milé svědkyně Petruccyi), Prosecco v papírových kelímkách pod Orlojem, na naprosto prázdném Staromáku. A i přes to všechno, a možná právě pro to, to bylo tak boží!

Prásknu na tebe, že jsi minulý rok studovala na Yale univerzitě o tom, jak být šťastnější. Povíš nám o tom něco?

Při všech těch lockdownech jsem se asi jako každý pracující rodič školáka dostala do stavu, kdy má spotřeba vína rostla, motivace k čemukoliv klesala a já si uvědomila, že nejsem zrovna „happy shiny lady“. Měla jsem i chvíle, kdy jsem přestala chápat smysl života, do kterého jsme se dostali. Pokud máte doma puberťáka, který je ve věku, kdy by se měl od vás odpoutávat a vy jste spolu naopak zavřeni mezi 4 zdmi, do toho řešíte učení, protože online škola byla u některých učitelů katastrofa, práci, chod domácnosti, aby všichni členové vaší rodiny byli v pohodě, měli co potřebují, a všichni jste to zvládli v harmonii a bez třecích ploch, potřebujete tu sílu pro sebe sama zase najít. Tak jsem hledala nástroje, které mi pomohou se „oklepat“. Ke sportu jsem se v danou chvíli také nedokázala dokopat, tak jsem hledala jinde. Až jsem narazila na online kurz, který mě zaujal. Science behind wellbeing od Yale University. Celkem jednoduché věci, kterými můžeme ovlivnit, jak se cítíme, to vše podložené vědeckými studiemi.

Co považuješ za nejlepší myšlenku, radu, postoj, který sis ze školy odnesla?

Asi nejvíce se mnou zarezonovala síla laskavosti a vyjádření vděku. I v té praktické části studia. Osobně se považuji za celkem laskavého člověka a ráda rozdávám radost. Ale celé to bylo i umocněné dobou v které jsme se nacházeli, a pro mě osobně to bylo hodně silné. Měli jsme například po dobu několika dnů dělat malé laskavosti pro ostatní. Vnímat a zapisovat své pocity. A je jedno, jestli někomu zavoláte jen tak, nebo s tím, jestli něco nepotřebuje. Nebo někomu koupíte kafe, řeknete někomu, že mu to sluší, dojdete staršímu sousedovi na nákup, pošlete někomu květiny jen tak pro radost. Vy tím samozřejmě uděláte druhým radost, ale vám ta jejich radost, udělá mnohonásobně větší radost. A tak jste prostě šťastnější. Zkuste to!

Pak mě ještě napadá dopis vděčnosti. V praktické části bylo úkolem vybrat si někoho, komu napíšete, za co jste mu vděční. Dopis mu následně osobně doručíte, pokud je to možné. Celý ten proces byl nesmírně zajímavý. Nejprve vybrat, komu vlastně napsat, v rámci psaní dopisu pak prožít váš příběh s daným člověkem a následně mu dopis předat. Dopis jsem psala ručně, a během psaní jsem si uvědomila spoustu věcí. Třeba to, že nemůžete jedním stiskem tlačítka backspace jednoduše smazat, co jste napsali. Tenhle fakt celý proces podtrhne a umocní, protože ze sebe nechrlíte jedno slovo za druhým, ale přemítáte nad tím, jaká slova zvolit. Psala jsem 2 dopisy. U obou jsem víc jak polovinu psaní probrečela. Pak jsem znovu brečela, když jsem obdržela odpověď :-D Člověk si uvědomí, jaké má opravdu štěstí mít takového člověka v životě.

Člověk ty věci samozřejmě ví. Ale doba (před pandemií) byla tak zrychlená, že bylo podle mě těžké si to opravdu uvědomit. Být prostě víc „teď a tady“ a vnímat své pocity, když něco děláme, protože jsme byli hlavou už zase někde jinde. Takže i teď víc vnímám důvody svých pocitů, a s tím pak pracuji

Jsi s Pura Vidou od začátku a víme, že se ti naše crazy koncepty líbí. Jaké to ale bylo, když jsme tě přemluvily na focení a ty jsi poprvé stála před foťákem a měla jsi nám pomáhat plnit slogan: Každá holka je krásná a nemusí být modelka?

Samozřejmě jsem si myslela, že jste se naprosto pomátly. Že nejspíš nestíháte vyrábět a proto potřebujete snížit prodeje. Musím přiznat, že až o něco později jsem si uvědomila, že to Pura Vida opravdu myslí vážně, že to není jen marketingový tah :-D Že pro vás je opravdu každá holka krásná, a pokud si to nemyslí, tak ji to naučíte.

Dneska jsi součástí našeho týmu a máš na starosti Pura Vida ambasadorky, jak si tuhle práci užíváš?

Spolupráce s Pura Vidou byla na mém wishlistu už dlouho. Trávit čas i vést konverzace se zajímavýma holkama (a brzy i s kluky), šířit do světa myšlenky, optimismus a filozofii Pura Vidy, mít možnost podílet se na vzniku produktů? To je přeci dream job!

O čem je pro tebe Pura Vida?

O životě. Designy, hlášky a příběhy s nimi spojené jsou protkané skutečným životem. Často vznikají na základě našich rozhovorů o radostech a strastech života. O našich pocitech, bolístkách i slzách, které si vzájemně sdílíme. Příběhy, které vidím v reálu u některé z nás, pak vidím s citem, láskou a humorem Pura Vidě vlastním přenesené do produktů.

O tom dovolit si a třeba si i přiznat, že se chovám jako kráva. Pura Vida tomu dává totiž jiný rozměr. Laskavější. O motivaci k pohybu, lásce, hledání sama sebe, své vnitřní síly. O hledání radosti v maličkostech.

Petin (ne až tak moc lážo, zato hodně plážo) playlist :-)

Kdo jsou ambasadorky Pura Vidy? Holky z našeho gangu poznáš. Nejen podle barev. Spojuje je víc věcí. Jsou to Fénixice i Vlčice. Vždycky se znovu zvednou. Nebojí se jít první. Prošlapávají cestu ostatním. Perou se za druhé častěji než za sebe. Mají odvahu být jemné a křehké. A dělat věci, kterých se bojí. Jdou proti proudu a umí to ustát. Excelují ve svých oborech. Znají svou cenu, ale přesto o ní často pochybují.