Kristy: Od poruchy příjmu potravy k neutuchající víře v sebe sama
Kristy je holka, která se pomalu stává ženou. Postupně se mění z nemocné bolavé bytůstky na tu sebe-vědomou a usměvavou ženu. Je nejmladší členkou Pura Vida týmu. Kristy je ta, co ráda běhá po městě i po horách. Učí se zastavovat, zhluboka dýchat a vnímat svět kolem sebe. Je nenapravitelně hodná, učí se znát svoji vlastní hodnotu a dát sebe na první místo. To a mnohem víc dokumentuje na svém Instagramu @kristy__va.
Co pro tebe znamená žít Pura Vida?
Pro mě to znamená probudit se ráno s chutí do nového dne. Se spoustou energie a nadšením pro všechno, co mám ráda. Ale také to, když jen ležím a nemám sílu se ani hnout. Prostě plná paleta barev, která není vždy veselá, ale stojí za to si ji prožít :)
Láska. Velmi komplikovaná emoce, kterou každý vnímá a zažívá jinak. Jak zní tvá definice lásky?
Pro mě je láska životní téma, jak mi řekla sama Petruccya, když jsme se seznámily. Nesu si ho s sebou už od dětství a čím dál tím víc se o lásce a skrze ni o sobě učím. Láska není jen ten cit, který cítíme k ostatním. Pro mě je to i postoj sama k sobě a ke svému tělu. Jako holka, která si prošla PPP, je tato cesta občas až moc klikatá, ale formovala mě. A díky ní jsem teď taková, jaká jsem. Silnější, zdravější, vděčnější a vědomější si sama sebe.
Kdy nastal zlom ve tvém vnímání lásky z té fyzické na tu vnitřní?
Když jsem byla nemocná, bylo mi 17 let a myslela jsem si, že to fyzické já (hlavně to jak vypadám) je v životě to nejdůležitější. A že jenom podle vzhledu si zasloužím být milovaná a dostávat lásku zvenku. Trvalo mi 4 roky než jsem si uvědomila, že číslo na váze neurčuje, jak moc mě můžou mít lidi kolem rádi. Že láska k sobě nebo i ta od ostatních pochází zevnitř. Samozřejmě, že to není omluva pro to, se o sebe nestarat a nechat tělo chátrat. Právě naopak.
Asi nejvíc jsem procitla, když mi moje mamka řekla, že bez menstruace, kterou jsem v průběhu PPP ztratila, nikdy nebudu máma. V tu chvíli mi došlo, že mám fakt problém. Mamka věděla, že u psychologa nebo nějakého odborníka/doktora bych se jako správně tvrdohlavý lev ještě víc uzavřela. Tak mě vzala na jógu. (Díky mami!). A tam jsem se začala pomalu víc zajímat sama o sebe. Učila jsem se vnímat, co je uvnitř mě samotné. Hledala jsem příčinu toho, proč jsem si skrze jídlo tak ,,ráda” ubližovala. Prostě byl čas pohnout prdelí, nestagnovat na místě a jít dál.
Samozřejmě, že to nebylo a stále není lehké. Každý máme v sobě spoustu bolesti, ale i ta je naším učitelem a může nás posunout dál. Někdy nás bolest paralyzuje a my nezmůžeme nic. Ale taky můžeme díky ní růst a být silnější. Můžeme se naučit ji kontrolovat a zkoušet ji pustit z našeho života úplně. A proto se snažím budovat vztah sama se sebou. Skutečně zdravej netoxickej vztah. Jako s kámoškou, jako s celoživotním parťákem.
Co tě podle tebe dovedlo k poruše příjmu potravy?
Myslím, že to bylo tím, že jsem chtěla pozornost. Prožívala jsem rozvod rodičů, tančila jsem street dance v profi složce jednoho brněnského tanečního studia, chodila jsem na dost náročný gympl, kde nám nedali nic zadarmo. A byla jsem ve věku, kdy jsem se chtěla líbit klukům. Zkrátka bylo to asi všechno dohromady. Ale myslím, že za tím byla hlavně ta touha být dokonalá, líbit se všem a dokázat všem, že zvládnu cokoliv.
Ze začátku to bylo nevinný. Jedla jsem 5x denně v pevně stanovené časy, k tancování jsem přidala běh, takže ta váha šla rychle dolů. Pak jsem chtěla víc a víc a nakonec jsem se dopracovala k jednomu jídlu za den. Zhubla jsem za 3 měsíce 20 kg a pak přišla ztráta menstruace, obrovský bolesti hlavy a velká únava. To bylo asi největší dno.
Když se na to koukám zpětně chtěla jsem být milovaná, mít pozornost a ukázat všem, že jsem dost silná na to, abych dokázala cokoliv. A myslela jsem si, že to dokážu tím, že budu vypadat dobře. To byl asi můj hlavní problém. Že když nebudu jíst, bude všechno lepší. Ale naopak jsem nemohla chodit s kamarády ven, protože co kdyby si chtěli dát nějaké jídlo a já bych musela říct, že si nedám. Takže jsem byla akorát víc sama a uzavřená do sebe.
Máš nějaké tipy na podporu sebelásky?
Čím jsem starší, tím víc je pro mě důležitý čas pro mě samotnou, kdy můžu dobíjet baterky. Jedním z mých nejdůležitějších rituálů je ranní běh, bez kterého už nemůžu být. Dnes už běhám pro radost, 3-4x týdně, pod dohledem trenérky.
Stejně důležitým rituálem je pro mě dokázat si sednout na jógovou podložku a vnímat jen sebe. Dýchat, uklidnit se a, jak ráda na lekcích říkám, kouknout se na věci, co se mi v životě dějí, s odstupem. Jóga je mou velkou životní učitelkou, ne kvůli fyzickému cvičení, ale kvůli benefitům, které má pro mou hlavu. Ať už si zacvičím doma sama a nebo vedu lekci s mýma oblíbenýma lidma.
Další rituál, který je pro mě důležitý a nevynechám ho ani jednou, je kosmetika. Nebo víkend na chalupě nebo na horách s přítelem a naší fenkou Taffy, kde se můžu zhluboka nadechnout, vypnout mobil a cítit život všude kolem.
Nosíš Pura Vidu skoro pořád. Jaké jsou tvoje nejoblíbenější kousky, nebo designy?
Rozhodně běhám v našich nejbarevnějších legínách, který střídám podle nálady. Já jsem milovník spíše legín s bílým podkladem, ale na běhání mi nejvíc energie dodají samozřejmě legíny BĚHNA nebo větrovka REVOLUCIÓN.
Na jógu patří mezi moje srdcovky legíny SEBELÁSKA, MALÝ PRINC, NĚŽNÁ a LAJKY.
V létě mi zaručeně zvedne náladu sukně s vysokým pasem a k ní jakýkoliv top Pura Vida. Když potřebuji dodat odvahu, tak volím REVOLUCIÓN. Naopak když chci být něžná beru top SEBELÁSKA.
A když mě potkáte na chalupě, v kanceláři nebo na horách, mám na sobě většinou tričko CORAZÓN, který pro mě navrhla Petruccya a vytvořil Pura Vida tým k mým 25. narozeninám a je tím největším reminderem, že když neposlouchám svoje srdce, je všude jen šedo a smutno. Ale když ho poslouchám všechno kvete (i já) a život je krásně barevnej!
Prozraď nám 10 věcí, které máš ráda
- Hory – kdekoliv na světě. Dodávají mi nadhled a pocit, že jsem dokázala zase něco překonat.
- Běh – můj nejlepší ,,psycholog”. Dobíjí mi baterky a dokážu u něj skvěle vyčistit hlavu.
- Vůně – éterické oleje a svíčky mám doma všude a taky je nosím všude s sebou :D
- Moje fenka Taffy – už 4 roky mi dělá toho nejlepšího parťáka na každém kroku. Je to ta část duše, která mi chyběla.
- Ramen – v poslední době moje nejoblíbenější jídlo.
- Kafe – s přítelem za kávou rádi cestujeme a ochutnáváme různé druhy kávy.
- Horkou vanu se solí – to je čas jen pro mě a knížku.
- Cokoliv, co je karamelový…hlavně z Komár kafe.
- Saunu – tam chodíme rády s mamkou. Popovídáme si, užijeme si čas jen pro nás dvě.
- Svoji práci v Pura Vida – která mě každý den učí něco nového a přinesla mi do života spoustu skvělých bytostí.
Playlist (LÁSKA-vý playlist)
- Sima – Bohyně
- Pil C – VIDÍM JAK SA NA MŇA POZERÁŠ
- Empire of the Sun – Walking On a Dream
- ... celý playlist Kristýnčiných srdcovek je k dispozici na Spotify.
Kdo jsou ambasadorky Pura Vidy? Holky z našeho gangu poznáš. Nejen podle barev. Spojuje je víc věcí. Jsou to Fénixice i Vlčice. Vždycky se znovu zvednou. Nebojí se jít první. Prošlapávají cestu ostatním. Perou se za druhé častěji než za sebe. Mají odvahu být jemné a křehké. A dělat věci, kterých se bojí. Jdou proti proudu a umí to ustát. Excelují ve svých oborech. Znají svou cenu, ale přesto o ní často pochybují.