Luciezel: Jsem královna prokrastinace
Milovnice knih, která ze samé úzkosti ze světa kolem proměnila svou vášeň v práci. A mezi vášní a prací osciluje každý den (ono to jde totiž špatně rozpoznat, když obojí tvoří knížky). Pracuje v knihkupectví a nakladatelství a prakticky nikdy není ke spatření bez malého střapatého psího kluka. Na Instagramu exhibuje s tipy na knížky jako @luciezel.
Bez čeho bys neuměla žít/fungovat?
Je to ta malá ufňukaná plašokoule, která mi denně servíruje tolik lásky, že sama vůbec nepoberu, kolik jí je. S ním je všechno… minimálně roztomilejší a chundelatější!
Jak bojuješ s mindrákama? Teda jestli nějaký máš!
Mám pocit, že na mě celkem dobře funguje čas, respektive věk. Když si vzpomenu na tu čtrnáctiletou holku první den na gymplu, co se pekla ve svetru, který by si nesundala ani za nic, protože se styděla chodit jenom v tílku, plánovala plastiku prsou a brala si k srdci každou rejpavou poznámku pubertálního spolužáka, je mi trochu smutno. Ale čím je člověk starší, tím víc a hlouběji si uvědomuje, že stejně jako je všeho svého štěstí i neštěstí strůjcem, je i autorem všech důležitých názorů na sebe. Nikdo další.
Co děláš, když se ti do ničeho nechce? Máš nějaké kouzelné zaklínadlo, tip, trik, co uděláš nebo co si řekneš?
Nemám, jsem královna prokrastinace. Nečetla jsem tu Petrovu knihu Konec prokrastinace, přestože ji mám doma roky a poslal mi i tu černou limitku. Mám fáze flow, kdy mi to jde a snažím se toho udělat co nejvíc, a pak mám fáze, kdy mi to nejde, protože se mi šíleně nechce. Nebojuju s tím. Prostě to nechám být, je to jenom trápení. Naštěstí neoperuju lidské mozky, takže na mé práci nezávisí lidské životy. Ok, maximálně ty knihomolské.
Co bys poradila svému 18letému já?
Ať si lépe uvědomí, že nepotřebuje uznání, a to od nikoho. Že není překážkou být holka. Že může dělat, cokoli si umane, když zvedne zadek a půjde tomu naproti, že to bude dobrý. Jo, holka, bude to dobrý.
Prozradíš nám jednu věc, kterou o tobě většina lidí neví?
Že mezi mými prvními pracemi bylo třeba uklízení airbnb bytů, což nebyla vždycky lahůdka, zejména po partě pařmenů. Ony ty byty vlastnila ruská rodina, toho času v Rusku, a já se jednou v jednom z těch bytů zabouchla na záchodě (vypadla klika) a nikdo netušil, kde jsem. Tehdy jsem si myslela, že tam, v malém bytě v Dlouhé, umřu. A ano, bylo to v době, kdy ještě nebyly chytré telefony, co vydávají signály.
Taky jsem ještě v pubertě tajně snila o tom, že budu průvodkyní na zámcích. Evidentně jsem se ani v pozdním věku nehodlala vzdát vize, že budu princezna.
Jaké jsou tvé oblíbené Pura Vida kousky? Kam je nejčastěji nosíš a co v nich nejčastěji provádíš?
Jsem největší fanynkou legín Frida. Taky jsem se na ně načekala, neboť byly – úplně pochopitelně – často vyprodané! Ale už jsme spolu a šťastné. A taky miluju vzor legín Indiánské léto, ty jsou tak nádherně barevně nakombinované, že mě až fyzicky potěší každý pohled na ně. A miluju všechny ty s abstraktními potisky zahrady a taaaak.
Kdo jsou ambasadorky Pura Vidy? Holky z našeho gangu poznáš. Nejen podle barev. Spojuje je víc věcí. Jsou to Fénixice i Vlčice. Vždycky se znovu zvednou. Nebojí se jít první. Prošlapávají cestu ostatním. Perou se za druhé častěji než za sebe. Mají odvahu být jemné a křehké. A dělat věci, kterých se bojí. Jdou proti proudu a umí to ustát. Excelují ve svých oborech. Znají svou cenu, ale přesto o ní často pochybují.