Kali.Barča: Na legíny jsem sbírala odvahu 2 roky

Zdravotní sestřička na onkologii, která bydlí u lesa kousek od Brna. Dobrodružka, cestovatelka a knihomolka. Pomalá běžkyně a nenapravitelná optimistka. Momentálně maká na tom, aby se naučila fotit polární záři a hvězdnou oblohu na Islandu. A pro nás jedna z našich oblíbených fénixicí, kterou v našem puravida gangu máme. Barča Kalinová alias naše instagramová superhrdinka @kali.barca.

Co pro tebe znamená žít pura vida?

Žít naplno. Nejen v souvislosti se svou prací si uvědomuji, že život je moc krátký na to, kolik možností nám nabízí. Tím pádem je potřeba přestat řešit maličkosti nebo spíš malichernosti. Občas jsme zacykleni v opakujících se stereotypech a zapomínáme na to, co je podstatné. 

A co děláš ve dny, kdy se ti to nedaří?

Někdy je to tak těžké, že je nejlepší vlézt do postele, s čajem a knihou, a zapomenout na celý svět a na všechny problémy. Jindy zase pomáhá jít ven, do lesa, a všechnu tu zlobu ze sebe vykřičet nebo i vybrečet, uvolní se emoce a to vůbec není špatné. A pomáhají mi i barvy a Pura Vida.

S čím přesně ti vlastně pomáhají?

Znám Pura Vidu už dlouho. Slintala jsem nad jejich legínama celé 2 roky. Totiž jedna z mých nejlepších kamarádek je trenérka a nosí je do fitka. A zatímco jsem pod jejím vedením potila krev a poslední kapky sil, snila jsem nejen o zhubnutí 50 kil, ale i o tom, že si jednou taky obleču tyhle úžasné legíny. A v září 2018 jsem konečně sebrala odvahu a šla si vyzvednout svoje první legíny s Malým princem, triko a mikinu. Dodnes si pamatuju, když jsem je doma poprvé oblékla. Ten pocit, že mám na sobě legíny, a ještě tak barevný a vypadá to skvěle.

Musela jsi k tomu sebrat hodně odvahy?

Ano. Moje snaha zhubnout je kapitola sama o sobě, moc mi to totiž nejde. A tak jsem tenkrát pro motivaci udělala první objednávku. Trochu to bylo i za odměnu, za svou první velkou cestu na Island, kam jsem jela sama, poprvé si půjčila auto v autopůjčovně, spala v něm a koukala na oblohu, na které tančila polární záře. Já, úplně obyčejná holka, co se hrozně bojí létat a která byla vždycky úplně blbá na jakékoliv jazyky (především na angličtinu), jsem se najednou cítila jako velký cestovatel. A jaké jiné legíny jsem si měla napoprvé vybrat než ty s Malým princem? S příběhem pro všechny z nás, malé i velké.

A jak to bylo dál?

Poznala jsem, že se nemusím stydět za to, jaká jsem. Z té holky, co se bála sednout si v šalině nebo buse, se stala žena, která se nebojí vzít si legíny, barevné triko a s úsměvem vstoupit do společnosti. Mám v těch legínách už spoustu pozitivních zážitků: Potkala jsem díky nim mraky úžasných lidí, na ulici se bavím s cizinci a tisíce kilometrů od domova díky nim poznám, že naproti mně na treku jdou Češi. A hned je ten pozdrav s naším Ahoooooooj tisíckrát lepší než suché Hi. Nebojím se už projevit, říct svůj názor, i když je třeba jiný, než má okolí, být svá i s legínama a batohem na zádech – i přes všechny řeči, že to pro holky jako já není vhodné oblečení.

Pro holky jako ty?

Celé dětství jsem byla za tu divnou holku, odstrčenou v koutě. Za tu poslední, kterou vybrali na vybíjenou, za tu, která nemohla být na táborech vedoucí, protože prostě nemá dokonalou postavu. Bojuji s těmi myšlenkami každý den při pohledu do zrcadla, pokaždé, když přijdu do fitka a vidím v něm zrcadla, nebo když si obleču plavky a jdu na bazén. Bohužel se mi stává, že mě hodně lidí odsoudí jen na základě vzhledu – slyším poznámky, nedůvěru, že nezvládnu závod. Takže s tímhle pořád bojuji, občas zvítězím, občas prohraji a někdy je to taky jen remíza, ale rozhodně se nevzdávám.

Co ti v těchhle momentech zvedne náladu?

Tak na to mám celý seznam! Třeba:

• Obléct si barvy, obléct si Pura Vidu. 
• Začíst se do knihy. 
• Uvařit si dobré jídlo nebo rovnou otevřít ty schované Pringlsky. 
• Pustit si hudbu a zpívat tak falešně, jak to jen jde. 
• Napustit si plnou vanu horké vody, nalít do ní polovinu šamponu a zůstat v tom, dokud není voda ledová. 
• Zachumlat se do deky, s čajem v ruce, a pustit si Harryho nebo Froda a nemyslet na nic, co mě štve. 
• Jít do lesa se psem a nic neřešit. 
• Někdy pomůže ten shitty day ze sebe pořádně vypotit, ve fitku nebo i v bazénu. Jak proplouváte vodou, přicházíte na úplně jiné myšlenky. 
• Jít si zaběhat, i jako poslední z posledních se můžeme nazývat běžci.
• A když je fakt velká krize, začnu plánovat svoji další cestu. Stačí mi najet na internetové stránky leteckých společností a hledat, kam se dá letět.  
• Vzpomínat na to, jak mi bylo dobře na cestách – kouknu  na svou cestovatelskou zeď (v chodbě mám na provázku zavěšené fotky z cest)  a vzpomenu si, jaké to bylo stopovat v Betlémě, tančit před Louvrem s palačinkou v ruce nebo skákat v bahně a koukat při tom na polární záři.
• Poslední dobou jsem objevila kouzlo psaní, diářů a nálepek – štve tě někdo, něco a nemůžeš to ze sebe vykřičet? Napiš to – to je taková úleva!
• Kámošky – když máš štěstí jako já a máš kolem sebe samé skvělé lidi, tak se jim vypovídej.
• A taky i víra – když je toho na mě moc v práci, chodím se vymluvit do ticha kostela nebo si vyslechnout kázání na mši.
• Plakát a batoh NEBUĎ KRÁVA, MĚJ SE RÁDA. 
• Legíny HOPE – v tom se vidím, zrzka a naděje. 
• Legíny ANTIDEPKY – ty asi lidi naprosto nejvíc chválí a obdivují. 

Co bys dala na svůj ideální motivační plakát?

Určitě by na něm byla fénixice. Fénix, barevný, co vzlétává, má roztažená křídla, v odstínech žluté, oranžové a červené. Fénix symbolizuje mé životní motto: Povstanu jako Fénix z popela. A to má pro mě několik rovin. Jednak jsem si vysnila, že až zhubnu, tak si takového fénixe nechám vytetovat na vnitřní stranu pravého předloktí. A za další, nechci nikdy zapomenout na kouzelný svět dětství, na fantazii. Prostě fénix je pro mě symbolem boje, touhy, odvahy, nevzdávání se, snů a naděje.

Barčin playlist na „Get over your shit“ náladu k poslechu na Spotify :-)

Kdo jsou ambasadorky Pura Vidy? Holky z našeho gangu poznáš. Nejen podle barev. Spojuje je víc věcí. Jsou to Fénixice i Vlčice. Vždycky se znovu zvednou. Nebojí se jít první. Prošlapávají cestu ostatním. Perou se za druhé častěji než za sebe. Mají odvahu být jemné a křehké. A dělat věci, kterých se bojí. Jdou proti proudu a umí to ustát. Excelují ve svých oborech. Znají svou cenu, ale přesto o ní často pochybují.